Pro maminky i pro slečny

V sobotu 28.12.2019, na svátek mláďátek, se zaplnil kostel u Pražského Jezulátka stovkami lidí, kteří přišli na Smírnou pouť za potracené děti, jejich rodiče a lékaře.

Začalo se v 11 hodin mší svatou, kterou sloužil otec biskup Karel Herbst, SDB. Po ní následovala modlitba před milostnou soškou pražského Jezulátka.

Po jejím skončení jsme vyrazili přes Petřín, kde jsme se pod kapličkou v poledne pomodlili „Anděl Páně“. Pomalu jsme došli k bratrům kapucínům, kde bylo nabídnuto zahřátí i občerstvení na těle. Následoval růženec v Loretě a přesun k svatému Norbertovi ve strahovském klášteře.

Zde po chvílích tichého rozjímání zazněla korunka Božího milosrdenství. 

Celá pouť byla ukončena modlitbami ve svatováclavské kapli v katedrále.

V Centru naděje a pomoci se ochraně života věnujeme již více než 25 roků. Velikou bolestí, se kterou se setkáváme, jsou „reálné“ potraty. Neméně závažné jsou ale i ty potraty, které na první pohled nejsou tak patrné. Časné potraty v důsledku užívání hormonální antikoncepce, stimulace ovulace, zavedených nitroděložních tělísek. Stále častěji se vyvstávají bolestné otázky tzv. „nadpočetných embryí“ vzniklých při praktikách umělého oplodnění. Napětí do vztahu, často i původně neplánovaná otěhotnění, přináší i používání tzv. neabortivní antikoncepce, stejně jako zavádějící informace o tzv. přirozeném plánování rodičovství, PPR, tedy nesprávná znalost vymezení plodných dnů. Vše se dál odráží na vztazích v rodinách, které jsou tímto poznamenány. Mnohokrát zdravotníci, ne jen lékaři, místo aby pomohli, selhávají v důsledku zmanipulování antikoncepčním a reprodukčním průmyslem. Je to veliká bolest současné doby. 

Opakovaně vidíme, že příčinou těchto bolestí je především neznalost. 

Ano, někdy je za vším lidská slabost, neochota k oběti, pýcha. Ale mnohem častěji vidíme důsledky nedostatečné přípravy na biřmování a nedostatečné přípravy na manželství. Potvrzuje se, že nestačí mít jen zážitkové kurzy, ale je potřebné předávat přijatelným způsobem současné znalosti o lidské plodnosti, vést ženy k sebeúctě a manžele k vzájemné lásce, kde je respektována společná plodnost, a to na základě správných informací. To je též poslání naší organizace. Pomáhat „přímým“ klientům, kteří se na nás obrací se svými otázkami v souvislosti s těhotenstvím, mateřstvím, rodičovstvím. Neméně důležité je též školit další odborníky, kteří jsou ve svém městě, ve své farnosti, schopni předávat správné informace dál. Proto též byla zformována „Aliance poradců“. I jako určitá protiváha zmatečnosti, která se občas mezi lidmi o tzv. „PPR“ šíří. 

Úkolů a nástrah je hodně. Proto též vnímám jak důležité čerpat sílu na takových akcích, jako byla právě tato pouť. Načerpat povzbuzení opět nalézat odvahu svědčit, hlásat, že každý život má cenu, že každé počaté dítě má svůj význam a je tedy důvod, proč se má narodit. Hlásat pravdivé, odborně podložené informace o tzv. „přirozeném plánování rodičovství“. 

V modlitbách i v soustředěném tichu mi hlavou probíhala svědectví různých žen, párů, se kterými jsem se za ty dlouhé roky setkala. 

Odevzdávala jsem trápení párů, kterým se nedaří otěhotnět a kde ani NAPROHELP zatím nepomohla. Odevzdávala jsem veškerou nejistotu těch, kdo se bojí spolehnout se na společnou plodnost a kde nevím, jak je motivovat. Myslela jsem na ty „moje těhotné“, ať v situaci, kdy se jedná o „úspěšnost NAPROHELP“, nebo bezproblémové otěhotnění nebo těhotenství provázená různými problémy a potížemi. Myslela jsem na všechny spolupracovníky. Myslela jsem na ty, se kterými jsem postupně budovala dílo „CENAP“, i na ty poradce, kteří jako členové Aliance působí mimo vlastní CENAP, ale i ty, kteří v Alianci z různých důvodů nejsou a poradenství a šíření informací o PPR se věnují.

Při odchodu z katedrály již byla tma. I díky tomu jsme se mohli kochat krásou světel města. 

Zaujala nás petřínská rozhledna, jako kdyby ještě toto poslední pražské pozdravení chtělo připomenout žalm, zpívaný pří mši na úvod pouti: „Hospodin je mé světlo a má spása“ .

Díky Bohu za celý den.