Chtěl bych Vám moc poděkovat, že jsem se mohl účastnit sobotního kurzu. Po stránce odborné byl výborný a srozumitelný. Bylo by jistě možné se tomuto tématu věnovat mnoho dalších hodin a řešit jednotlivé anatomické, fyziologické, psychické detaily, ale i praktické situace a vznikající tíživé situace.

Osobně si myslím, že mluvit o tomto období v životě manželů je velice důležité.

Pokud manželé ví, co je čeká, mohou se na to připravit, mohou se dopředu vzdělávat, aby toto krásné období s příchodem nového života pro ně nebylo obdobím krize, konfliktů, odlišných názorů, stresu a strachu. Ale aby společně přijali tento přirozený děj lidského života do jejich srdcí, myslí i jednaní a prožili spolu něco nového, jiného, kde se nejspíše spolu tolik nebudou intimně stýkat, ale své poháry lásky plní jinými krásnými projevy, gesty, skutky, pozornostmi… Tak, aby toto období bylo obdobím růstu lásky v mnoha dalších podobách, která se pak vylévá na děti. Aby dialog lásky kvetl, než aby se vytvářel boj o to, co kdo si co prosadí.

I když se může zdát, že období po porodu, kojení, se týká ženy, je nutné si uvědomovat, že změny v životě se týkají velice úzce také muže. 

Protože muž a žena se mají stávat v manželství „jedním tělem“. Jedním tělem, se může stát muž a žena tehdy, pokud mají i jednu mysl, srdce a duši, když svoje síly podřizují společnému dobrému cíli. Tedy si myslím, že by bylo dobré se o tomto období v manželství se též zaměřovat na muže a umožnit jim tak jednodušeji přejímat změny, které jejich těla přímo nezasahují.

Líbilo se mi, jak na kurzu zaznělo, že muž by měl mít novorozené dítě po porodu též „tělo na tělo“. To mi přijde jako velice dobrý začátek. Žena se matkou stává, muž se pro otcovství určitým způsobem rozhoduje, musí své otcovství přijmout a tomu pomáhá právě blízký kontakt s dítětem, „skin to skin“, „tělo na tělo“. Kontakt rukou otce s dítětem při přebalovaní nebo kontakt ruce - kočárek je také dobrý kontakt, ale dle mých pozorování z ostatních rodin i vlastních zkušeností to nevytváří hluboký intimní vztah otec – dítě. Myslím, že muž by se měl určitě ženě snažit pomáhat v péči o dítě, ale v žádném případě by neměla žena muži diktovat, co má dělat a jakým způsobem: přebal ho, vykoupej ho, uspi ho, běž s ním na procházku. Aby si muž vytvořil blízký, až intimní vztah s dítětem, potřebuje pro to svobodu, aby jeho rozhodnutí stát se milujícím otce vycházelo z jeho srdce, které mu umožní s láskou dělat i všechny výše uvedené úkony v péči o dítě. To, v jaké kvalitě a v jaké frekvenci muž přebalí dítě, jak často ho uspí, je zajisté i spojeno s tím, jaké má muž dary a schopnosti něco takové dělat, v jaké rodině vyrůstal, atd…. A právě zde by měla být žena velice citlivá a vnímavá, aby byla muži  pomocí, aby nebyla diktátorem, který neumožní muži se stát svobodně dobrým otcem, ale své otcovství pak muž přijímá z povinností, z rozkazu. To nikdy nebude pro nikoho přínosné. Ani ve vztahu muž – žena není přínosné diktovaní, co má jeden pro druhého dělat, nejsme nadřízený a podřízený. Žena by muži měla být pomocí a respektovat jeho způsob projevu lásky vůči dítěti, aby si svobodně vytvářel vztah s dítětem, kde bude lásku dávat, ale zároveň nezištnou lásku přijímat. Jako muž jsem si vědom, že mnohdy to od ženy vyžaduje oběť, která, pokud bude moudře dělána, přinese mnohonásobnou úrodu. Tato zkušenost muže s čistou nezištnou láskou dítěte muži velice prospívá, protože ať chce či nechce, přítomnost člověka v takové lásce zjemňuje srdce i následně i jeho projevy lásky. Tak se muž naučí přijímat lásku, jak od ženy, tak i od dítěte, a díky tomu se vytvoří celková rodinná harmonie dialogu lásky mezi všemi členy rodiny. Tak si muž nebude připadat zanedbávaný a nejspíš si ani nevšimne, že poslední intimní setkaní se svou ženou měl již před delší dobou, než bylo dříve zvykem. Tedy pokud žena pomůže muži, aby se rozhodl správně pro otcovství, dělá něco, co je prospěšné pro celou rodinu. Muž je tělesný a tak i láskyplný tělesný kontakt s dítětem, ho naplňuje a dělá ho šťastným. Pokud má muž tělesný kontakt s dítětem z rozkazu, spíše trpí, než aby zažíval naplnění a štěstí.

Myslím, že většina problému v tomto období vzniká právě díky tomu, že se muž nenaučil přijímat lásku i od dětí a vyžaduje ji jen od ženy a to ve formě sexu.

Muž též musí být velice citlivý a vnímavý, co žena vnímá od muže jako pomoc, a co ji skutečně odlehčuje. Je to oboustranné každodenní objevování přirozeného rytmu lidského života v různých situacích.

Proto je důležité o tomto období mluvit, ale ne jako období úpadku, krize manželské lásky, ale jako o období, kde vzájemná manželská láska může nejvíce růst.

Proto vnímám jako potřebné vzdělávání nejen žen, ale i mužů o tomto období. Více šířit správné informace o laktační amenorhee (LAM), o tom, jak vytvořit podmínky pro to, aby LAM opravdu fungovala, tedy i informace o správné technice kojení, kdy LAM pomůže ženě v prvních měsících po porodu zbavit se zátěže sledování symptomů plodnosti. Také aby i muži více chápali symptotermální metodu po porodu, když již podmínky LAM neplatí, aby se muž dokázal zříci někdy svých tužeb a odlehčil co nejvíce ženě, aby nebyla v neustálém maratonu. 

Proto moc děkuji za seminář, který byl v CENAP uspořádán právě pro ty, kdo se poradenství v této oblasti věnují.